PES
Pes je pro člověka nejlepší přítel. Dokáže ti pomoci, potěšit tě, ukázat cestu a směr jediným pohledem. Je to láska na celý život.
Jsou tomu 4 měsíce, co se začal odehrávat zvláštní a občas nepochopitelný příběh.
Byl jeden kluk, který se zrovna rozešel se svojí dívkou. V době, kdy byli ještě spolu, si pořídili psa. Najednou má ale každý z nich jinou cestu a kluk se stěhuje od rodičů pryč. Pes je pro něj překážkou a prostě si ho nemůže dál nechat. Chce ho dát do útulku. Ještě však než učiní tohle rozhodnutí, zeptá se u rodiny své momentální přítelkyně, jestli nechtějí nového přírůstka do rodiny. Nejprve že ne, ale jakmile se dozvěděli, že další možnost je útulek, okamžitě řekli ano. A tak malý pejsek putoval do nové rodiny. Zvykal si celkem rychle. Po pár měsících ten kluk zůstal sám a stěhoval se zpátky k rodičům. Po pár dnech byl zase se svojí tehdejší přítelkyní se kterou si pořídil právě toho pejska. Tenkrát s ním byla venku jedna dívka z té rodiny. Zeptala se ho: ''Na co si se mě chtěl zeptat?''. Tiše tam venku stál a najednou se ozval jen prudký vítr. Když už se konečně odhodlal, koukl ji do očí a tiše odvětil: ''To už je jedno''. Dívka se jen koukla a dál už to neřešila. Najednou se k ní otočil: '' Já jen kvůli Benovi... že si ho občas pujčím.'' Jeho tvář byla v té chvíly rudá jak rak. Dívka věděla proč, ale doufala, že to není pravda. Aby se neřeklo tak mu odpověděla alespoň: ''Aha.'' Když dívka přijela domů, spustila na ni její sestra, proč tomu klukovi řekla, že mu Bena pujčíme apod. Ona tam však jen stála a nechápala co se děje. Vždyť mu to přeci neslíbila. Sestře to vysvětlila a odešla do pokoje. Když zapla počítač, otevřela facebook, tak tam měla zprávu od něj. Měl ještě tu drzost jí napsat. V samém rozčílení mu ani neodepsala. Ještě ten večer se však dozvěděla něco, u čeho se bála, že je to pravda. Byl to fakt, že ten kluk je zpátky u jeho bývalky. Její sestra neměla ani tušení o tom, že to tak je. On jí to asi neřekl, protože se mu ještě v té době hodila alespoň na to, aby u ní mohl přespávat apod. Asi o týden nebo dva týdny později začali té dívce (se kterou chodil a je z té rodiny kde mají Bena) chodit smsky. Byly to hrozné smsky. Psala to momentální přítelkyně toho kluka. Bylo tam např. Vrať mi Bena, nebo Staví se k vám právník ohledně Bena, nebo Si tak ubohá, že si mi ukradla psa a jiné. Tomuhle, se člověk může jenom zasmát. Ta dívka, které ty smsky chodily, si z toho nic nedělala, ale začalo jí to celkem otravovat a když už to vzala do ruk její máma a napsala těm dvoum, ať si tedy pro Bena přijedou a ať laskavě skončí s těmi smskami, najednou neměli zájem. Měli na to několik hodin, aby si pro toho psa přijeli a najednou jim nebyl dost dobrej. Té přítelkyni toho kluka šlo asi jen o to, tu dívku vydeptat nebo nevím jak si to má člověk vyložit. A víte kde je pes teď? U té rodiny. A ti dva? Ze sebe dělají chudáčky jak jim Ben chybí apod. Vážně? Je to tak dobře? Co by z toho ten pes měl? Kdyby ho dali tenkrát do útulku, už by ho nikdy nedostali zpátky a teď čekají že ho budou mít, když nejsou schopní si pro něj ani přijet? Omlouvám se, že to píšu, ale tohle už hraničí s debilitou (s prominutím). Pes je živej tvor a kdyby tohle udělali třeba s dítětem, tak už ho taky nedostanou zpátky. Doufám, že je to vytrestá. Nikomu nechci přát nic zlýho, ale za to všechno co udělali, si to opravdu zaslouží. Některým jedincům i dojde o koho se jedná :D Takhle blbých lidí není naštěstí tolik. Děkuji za přečtení. Musela jsem se vypsat. Jinak je to z vlastního života a doufám, že ste se do toho moc nezamotaly.
Máš sen? Jdi si za ním.. jednou si budeš děkovat.)
Miluj dokud můžeš
miluj dokud je čas ..jednou si sedneš na postel se vzpomínkama v hlavě a budou tě napadat věci,který si mohla udělat:\\ jenže už bude příliš pozdě.
Nechci se dívat na život jak mi utíká před očima.
Když jsme přišli na svět, byl pro nás černobílý. Nevěděli jsme kde jsme ani co jsme. Postupně jsme začli oběvovat barvy, kterými se náš život spestřuje a jen my jsme svoji osobní malíři.
Chceš.? Jo.? Tak si zatím jdi.! Samo to nepříjde.
Nemysli na smrt, jen aby sis dokázal, že na to máš. Víš kolika lidem by si ublížil.? Nadtím asi nepřemýšlíš co. Vždycky se najde někdo kdo bude pro tebe celý život a ty pro něj.
Vím, každý má takové myšlenky, kdy by chtěl navždy odejít a ze zvrcha se koukat na lidi, kteří by kvůli někomu plakali. Zajímalo by nás, kdo všechno by utřel tu slzy, která stéká po jeho tvářích. Jenže proč máme takovéto pocity.? Proč to chceme. Jednou si třeba uvědomíme, že jsme měli možnost změnit uplně všechno, ale my se rozhodli pro pomíjivý smutek lidí tam na zemi. Vždyť můžeme změnit věci, tak jako chceme, ale samo se to neudělá.
Každý z nás má tolikrát strach, že je sám a jediný uzavřený v prostoru svého okolí, svého světa, svých iluzí. Máme strach, že už se nenajde nic, co by nás udělalo štastné ikdyž v to doufáme. Myslíme si, že nejde ovlivnit nic co je v našem životě, ale přesto bychom to zvládli:). Milion věcí si uvědomujeme až později. Jenomže jednou nadejde čas a my všichni zjistíme, že jsme stejní, ale přesto každej originál. Važme si každých chvílí v životě a žijme ho naplno. Pak můžeme být až pro ostatní známí.
Život si máme užívat každou setinou, každý okamžik a my se přesto zdržujeme řečma o ostatních jak moc nám ublížili přitom sami víme, že jednou nadejde čas a my budeme těchto věcí aspoň z části litovat. Nejsem svatá ani jiná, ale taky stím nejsem spokojená. Je to jedna z nejhorších lidských vlastností, jedna z nejhorších mých vlastností.
Různé blbosti nenaznačují jak jsme ubozí, tupí a trapní. Naznačují, že si zvládáme život užívat a naznačují, že ubozí, tupí a trapní jsou ti, co nás řeší.